Poradna

Ruce & stigmata

Příčiny vzniku ekzému na rukou jsou různé, nejčastěji se jedná o formu atopického ekzému.

Příčiny vzniku ekzému na rukou jsou různé, nejčastěji se jedná o formu atopického ekzému.


Chronické ekzémy na rukou se u našich pacientů vyskytují často. Jedná se o nesmírně bolestivá, subjektivně omezující a krajně nepříjemná onemocnění. Ruce jsou naší vizitkou a přes ně často probíhá i první společenský kontakt. Je proto krajně stresující podávat někomu ruku, kterou sužuje rozsáhlý ekzém. Stejně tak je obtížné vysvětlovat, proč dnes ruku raději nepodáte nebo proč v létě nosíte bavlněné rukavičky.


Takto postižená pokožka rukou bývá přesušená, se zvýrazněným zbrázděním, mnohočetnými šupinkami, erozkami a krvavými krustičkami. Změna se týká i nehtů, ty jsou drolivé, deformované a bez lesku.


Příčiny vzniku ekzému na rukou jsou různé, nejčastěji se jedná o formu atopického ekzému (psali jsme o něm nedávno), o kontaktní alergický ekzém (kdy alergicky reagujeme na určitou látku) nebo o chronickou iritační dermatitidu (kůže je vyčerpaná opakovaným drážděním vodou a chemickými látkami).


Narušení hydrolipidického filmu pokožky může způsobit reakce na některé látky.

Narušení hydrolipidického filmu pokožky může způsobit reakce na některý z alergenů.


Prakticky vždy dochází k narušení ochranného hydrolipidického filmu na povrchu a pokožka je velmi zranitelná. Často svědí a někdy může být bolestivá. Velmi častým kontaktním alergenem bývají lanolin, kovy jako chrom a nikl, parabeny, parfémy, formaldehyd nebo pryskyřice. Zde je jedinou možností vyvarovat se kontaktu s alergenem. Někdy je to náročné, zejména pokud je látka stálou součástí pracovního procesu daného pacienta.

Iritační dermatitida provází velmi často např. uklízečky nebo ženy v domácnosti, právě ony jsou opakovaně v kontaktu se saponáty, mýdly a vodou bez použití ochranných pomůcek (rukavic). Ve všech případech je třeba pokožce pomoct obnovit ochranný film. Vhodnou formou této péče jsou reparační a relipidační krémy s obsahem panthenolu a tokoferolu, vitaminů, konopného oleje, urey atp. Zásadní však je vyvarovat se kontaktu s dráždidly, udržovat pokožku v suchu a ochranné krémy aplikovat opakovaně, klidně i 6x za den. Dále používat speciální mycí přípravky, které jsou šetrné a pokožku nevysušují, a pokud to je nezbytné zavčas vyhledat lékaře.


V akutních fázích léčby se neobejdeme bez lokálních antibiotik a kortikosteroidů. Podpora hojení může však být též vnitřní pomocí preparátů s obsahem mědi, selenu, zinku, lykopenu, hydrolyzovaného kolagenu, vitaminů B6, B12, C, D, L-karnitinu či s koenzymem Q10.


Nedávno jsme se tady na blogu s paní doktorkou bavily o akné a Katčin dnešní článek mi to připomněl. Tenkrát jsme řešily, jak akné na tváři člověka psychicky poznamenává. Okolí si akné všímá a bohužel, krutá realita je taková, že akné není zrovna líbezný jev. No a to mi právě připomněl Katčin článek o ekzému na… [...]

Nedávno jsme se tady na blogu s paní doktorkou bavily o akné a Katčin dnešní článek mi to připomněl. Tenkrát jsme řešily, jak akné na tváři člověka psychicky poznamenává.

Okolí si akné všímá a bohužel, krutá realita je taková, že akné není zrovna líbezný jev. No a to mi právě připomněl Katčin článek o ekzému na rukou. To je totiž némlich to samý.

Popelavé, popraskané a šupinaté ruce jsou taky určité stigma. Každý dospělý člověk ví, že to není nakažlivá lepra. Jenže ten, kdo ekzémem trpí, velmi silně vnímá reakce okolí, byť neúmyslné nebo nevědomé. Ať už je to úlek nebo soucitné svraštění obočí a lítostivý pohled. Obojí ekzematikovi na náladě skutečně nepřidá.

Tady bych měla návrh. Co takhle zavést Den bílých rukaviček? Právě ty totiž lidé s chronickým ekzémem nosí, aby byla jejich kůže lépe ochráněna (a podle mě i kvůli „soucitným“ pohledům okolí).

Třeba 17. říjen by mohl být Den bílých rukaviček. A všichni bychom si je navlékli, aby ekzematici aspoň jeden den v roce nemuseli odpovídat na vtípky à la: „Odkdy že seš číšník v Alcronu?“

Přijímám další návrhy na datum našeho Dne bílých rukaviček.