Poradna

Močovina v kosmetice aneb K čemu ta urea vlastně je?

Urea neboli močovina v kosmetickém průmyslu

Jak a proč se využívá urea v kosmetice.


Kosmetický průmysl na nás chrlí množství novinek, patentů a zaručeně účinných látek prakticky denně. Některé zazáří a pohasnou, jiné se na trhu ani neohřejí. Mnohé v nás vyvolávají falešné naděje, ale jejich kariéra je příliš krátká. A pak jsou tu „nenápadné“, avšak účinné látky, které se osvědčily a jejich role v kosmetice je naprosto nezastupitelná a nenahraditelná. A takovou látkou je i močovina neboli urea.


Trocha praxe


Když tohle slovo pronesu před nezasvěcenými či neznalými pacienty, zejména před „puberťáky“, téměř se ušklíbnou a málem dodají: „Co?! Fuj.“ Při kontrole ovšem už neústupně vyžadují „tu mastičku s tou močovou látkou“. Urea je sice už starší dáma, ale zato lékopisy prověřená a umí doslova divy. Nejen, že se přirozeně vyskytuje v nejsvrchnější vrstvě kůže, kde je důležitým hydratačním faktorem. Dokáže podporovat i odlučování odumřelých vrstev buněk, tedy olupování a následné zjemnění až vyhlazení pokožky. Kdo z těch, kteří oslavili dvacetiny, by o takový efekt nestál?


Ve vyšších koncentracích urea dokonce dokáže likvidovat některé bakterie a vzhledem k tomu, že se jedná o fyziologickou, tedy přirozenou, součást potu, nemá prakticky žádné nežádoucí účinky.


V adekvátních koncentracích je možné ji aplikovat i u těch nejmenších dětí. Pokud ureu smícháme v mastech s jinými léčivy, napomáhá jejich pronikání do hlubších vrstev kůže. Pro kosmetický průmysl je urea hvězdnou stálicí, která se velmi dobře dá využít jak čistě kosmeticky pro hydrataci a zjemnění pokožky, tak léčebně u všech „suchých“ kožních onemocnění. Obsah močoviny v kůži je snížen u nemocných s lupenkou, atopickým ekzémem, ichtyózou a též ve stáří. Ve všech uvedených případech pacienti ocení výraznou schopnost močoviny vázat vodu a nemocemi zkoušená pokožka se stává vláčnou, méně suchou i méně svědivou. Jakkoli je název močoviny nevábný, její účinky jsou famózní a rozhodně stojí za to ji vyzkoušet.


Poprvé jsem přítomnost něčeho jako močovina zaznamenala v léčebné masti, kterou měla moje prateta na poličce v koupelně. Jako puberťáka mě to značně pohoršilo a přišlo mi to nechutné. Ale moje prateta, dlouholetá diabetička, mi vysvětlila, že se musí kvůli své nemoci dobře starat o své nohy a že mastička s ureou je úplně to nejlepší. Měla se… [...]

Poprvé jsem přítomnost něčeho jako močovina zaznamenala v léčebné masti, kterou měla moje prateta na poličce v koupelně. Jako puberťáka mě to značně pohoršilo a přišlo mi to nechutné.

Ale moje prateta, dlouholetá diabetička, mi vysvětlila, že se musí kvůli své nemoci dobře starat o své nohy a že mastička s ureou je úplně to nejlepší. Měla se mnou trpělivost a vysvětlila mi, že močovina je jenom český název chemické sloučeniny, která vzniká v laboratoři a její název má s močí společný jen kořen slova.

Taky podotkla, že je škoda, že to někdo přeložil do češtiny. Kdyby to byla prostě urea, nikoho by ani nenapadlo se téhle látky štítit.

Ona se totiž močovina, ta chemická sloučenina, v kůži přirozeně vyskytuje, přesně tak, jak popsala paní doktorka v článku výše. Takže chápu, že funguje na podobném principu, jako třeba přípravky s kyselinou hyaluronovou. Močovina i kyselina hyaluronová se v pokožce přirozeně vyskytují, ale při různých „příležitostech“ se z kůže vytrácí. A lze je tam zpětně doplňovat pomocí krémů a mastí.

Urea je chudák, protože ji kdysi kdosi, nejspíš neznalý lidské psychologie, přeložil do češtiny. Taková kyselina hyaluronová si píská, ta zní nóbl.


Vy se ale nedejte zmást. Močovina je totiž na rehydrataci a vláčnost těžký kalibr.